Melchiorova štola

Tuto opuštěnou a nepřístupnou štolu naleznete po příjezdu do Račího Údolí, hned jak potkáte první domek, tak na pravé straně. Vstup do štoly je vidět i ze silnice. Na železných mřížích je zámek, štola je zatopená! Odbočíte ze silnice, která vede do Javorníku a pojedete do Račího Údolí.

Kdysi dávno se uvnitř oběsil jeden člověk, skupinka dvou kamarádů jela do Javorníku na výlet, navštívili i tuto štolu, kde po laně slezli dolů, avšak jednomu se lano nějak protočilo a uklouzl, povídá se, že se oběsil po nešťastném pádů. Druhý se přes něj nemohl dostat ven, pokud se mu to nakonec podařilo, nevím.

Další historku, co se povídá. Nahoře na kopečku, jak se dolovalo, se kdysi propadla zemina a apadla tam kráva z pastvy. Díra je zasypána. Pro více informací se ptejte Javornických starousedlíků. 

Otevření ložiska a těžba
První horníci Jáchymovských dolů přišli do Zálesí na podzim roku 1957. Během zimy naváželi materiál a připravovali na povrchu zázemí pro brzké otevření ložiska hornickým způsobem. Opuštěné chalupy a stodoly po Němcích v blízkosti ložiska byly využity jako provizorní sklady, dílny, šatny a kanceláře. V prvních měsících roku 1958 začali horníci razit na západním úbočí Ovčího vrchu v nadmořské výšce 597 m n.m. štolu č.I jako hlavní překop prvního průzkumného patra. Štolou byla odtěžována hlušina z chodeb a dobývek nad úrovní 1.patra. V zápětí rozfárali úroveň druhého patra níže ve svahu položenou štolou č.II v nadmořské výšce 565 m. Štolou byla odtěžována hlušina a ruda z prostoru nad 2. patrem. Jako poslední začali razit ze severu nejníže položenou štolu č.III v nadmořské výšce 524 m. Štola otvírala 3. štolové patro. Touto nejníže položenou štolou byla odtěžována největší část dolu, tedy prostor nad i pod úrovní třetí štoly. Do roku 1959 bylo ložisko otevřeno zmíněnými třemi horizonty s řadou průzkumných rozrážek, kterými byly prozkoumány a zdokumentovány všechny hlavní rudní žíly a tělesa. Tím se mohlo ložisko Zálesí předat v roce 1959 k systematické těžbě. Těžba se zpočátku soustředila na kvalitní žíly blíže k povrchu nad druhým patrem. V roce 1962 se začala hloubit „slepá jáma“ hluboká 106m, kterou bylo rozfáráno ložisko v dalších dvou nižších horizontech (4. a 5. patro). Tím se otevřela k těžbě dvě velká rudní tělesa s méně kvalitní rudou. Ve výsledku tedy bylo ložisko otevřeno třemi štolami a rozfáráno pěti hlavními horizonty. Celková délka vyražených horizontálních děl na ložisku Zálesí v období průzkumu a těžby dosáhla přibližně 25 km a bylo vydobyto zhruba 300 tun tříděné rudy.

Ruda
V prvních letech těžby na Zálesí se produkovala tzv. „tříděná ruda“. Těžilo se kvalitní zrudnění v žilách výstupkovou metodou dobývání. Ruda se ručně třídila od hlušiny přímo po odstřelu a ukládala do pytlů nebo do beden po 20kg. Méně kvalitní kusy rudy se vyvážely na haldu s hlušinou. Později, když se vybudovaly nové technologie pro třídění a chemické zpracování rudy, těžily se i méně kvalitní polohy rudních těles metodou příčné otevřené komory, tím se všechen vytěžený materiál vyvážel na radiometrickou třídičku u štoly č.3., kde se automatickým systémem na běžícím pásu oddělovaly kusy horniny vykazující vyšší míru radiace od hlušiny. Takto vytříděná ruda se odvážela nákladními auty na nádraží v Javorníku a převážela se k dalšímu zpracování na chemický koncentrát uranu do nově vybudovaného závodu MAPE Mydlovary v jižních Čechách. Po ukončení těžby v podzemí byla ještě celá hlavní halda hlušiny u štoly 3. ještě jednou přetříděna na radiometrické třídičce za účelem vytřídění chudých rud, které se v počátcích těžby vyvážely na haldu.

Důl byl zlikvidován po vytěžení všech bilančních zásob v roce 1968 tzv. „likvidační partou“. Z podzemí se nejprve „vyrabovaly“ všechny recyklovatelné kovy. Následně se zakládkou a odstřelením znepřístupnily štoly a do „trojky“ bylo položeno odvodňovací potrubí. Komíny se zajišťovaly železobetonovým povalem nebo se zasypaly materiálem z haldy. Halda byla postupně rozvezena.

Více informací: Zde

[rychleby.cz]